​Srovnání čerstvého vítězství Seana Stricklanda nad Chimaevem na UFC 328 s dnešním megazápasem Oleksandra Usyka proti Ricu Verhoevenovi u pyramid v Gíze bije do očí a otevírá nejvíce frustrující téma v bojových sportech. Zatímco Strickland si za zničení obávaného Vlka odnesl na poměry UFC solidních 1,09 milionů dolarů, Usyk inkasuje astronomických 100 milionů a debutující Rico Verhoeven přes 15 milionů dolarů. Tento propastný rozdíl ukazuje, že špičkový boxer dokáže vydělat stokrát více než elitní MMA šampion, a debutant v ringu si připíše větší balík než celá soupiska UFC turnaje dohromady.

​Pravda o tomto nepoměru není uprostřed – MMA je drasticky podhodnocené kvůli monopolnímu postavení UFC, které svým zápasníkům vyplácí pouhých 13 až 18 % ze svých celkových příjmů. Naopak v boxu chrání bojovníky zákon Muhammad Ali Act, díky kterému si největší hvězdy běžně odnášejí 70 až 80 % ze všech vygenerovaných peněz z PPV a lístků. Promotéři v boxu fungují spíše jako servisní organizace pro zápasníky, zatímco UFC prodává svou vlastní značku a drží zápasníky pod přísnými exkluzivními smlouvami bez možnosti vyjednávat o reálném podílu z koláče.

​Dalším obrovským faktorem jsou petrodolary z Blízkého východu, které boxerské megaturnaje přímo dotují obřími vládními injekcemi bez ohledu na okamžitou ekonomickou návratnost. UFC sice v těchto destinacích pořádá turnaje také, ale Dana White si tyto bonusy od vlád nechává jako čistý zisk pro firmu a bojovníkům vyplácí jen jejich standardní tabulkové platy. Dokud v MMA nevzniknou silné hráčské odbory, které donutí organizace k férovějšímu přerozdělování zisků, budou nejlepší zápasníci planety dál brát v porovnání s boxery pouhé drobné.